2024/2025

Hurá na brusle.

Je moc fajn, když se z některých věcí stane tradice. A tak to vypadá, že i v naší třídě už takovou tradici máme a doufáme, že nám vydrží až do devítky. Tou tradicí se stalo naše společné předvánoční bruslení na stadionu v Hlinsku.

Máme ale i jedno poprvé, a to je, že kromě paní učitelky s námi jela i naše paní asistentka.

Tento rok jsme celou akci trochu uspíšili a jeli už na konci listopadu. Jelikož bruslení je pro tělo velmi energeticky náročný sport, tak před vstupem na ledovou plochu jsme si zašli na vydatnou „svačinku“ do Kebab Hausu a poté vyrazili směr zimní stadion.

Ledová plocha byla výborně upravená a po prvním zahřívacím kolečku jsme to rozjeli naplno, protože za ty dva roky jsme všichni udělali v bruslení velké pokroky.

Cestou zpět na zastávku jsme konstatovali, že to bylo super, všichni jsme si to moc užili a v autobuse začali uvažovat o tom, že bychom si bruslení zopakovali v únoru ještě jednou.

Bruslaři a bruslařky z osmičky.

V několika hodinách přírodovědy se žáci pátého ročníku seznamovali s neživou přírodou, která je důležitá pro přežití všech živých organismů. Povídali jsme si o tom, odkud se na naší planetě vezme světlo a teplo, co to je vzduch a o vodě a jejím neustálém koloběhu. A protože některé pojmy jsou pro žáky abstraktní, tak jsme si trochu pomohli jednoduchými chemickými pokusy, kterými jsme si ukázali, jak se třeba projevuje plyn – oxid uhličitý, který je obsažen, jak ve vzduchu, tak ve vodě.

Tančící rozinky.

Pokus s tančícími rozinkami demonstruje princip hustoty a reakci oxidu uhličitého ve vodě. Žáci si připravili sklenici s roztokem jedlé sody a octa. Do sklenice vložili rozinky a sledovali, jak se začnou rozinky pohybovat – nejprve klesnou na dno, ale pak je bublinky oxidu uhličitého vynesou zpět na povrch. Tento proces se opakuje a rozinky vypadají, jako by tancovaly.

Proč se to děje?
Když se oxid uhličitý uvolňuje, bublinky se přichytí na povrch rozinek. Ty se stanou lehčími a vystoupají na hladinu. Na povrchu bublinky prasknou a rozinky opět klesnou, dokud se celý proces nezopakuje.

Nafukující se rukavice.

U dalšího pokusu se žáci snažili nafouknout gumovou rukavici, aniž by do ní sami foukali ústy vzduch. Do sklenice nalili ocet, do rukavice vsypali jedlou sodu, rukavici poté nasadili na hrdlo sklenice a zvedli ji, tak aby se jedlá soda přesypala do sklenice. Jakmile se soda smísila s octem, začalo docházet k chemické reakci, při níž se uvolnil oxid uhličitý. Tento plyn nafoukl rukavici, která se zdánlivě „sama“ zvedala.

Jak to funguje?
Jedlá soda reaguje s kyselinou octovou a v octu začne vznikat oxid uhličitý. Uvolněný plyn nemá kam uniknout, a tak postupně nafukuje rukavici.

Ubrousek pod vodou

V tomto pokusu jsme chtěli zjistit, zda když ponoříme skleničku dnem vzhůru do vody, tak uvnitř skleničky může zůstat vzduch a voda se dovnitř skleničky nedostane.

Žáci vzali malou skleničku, do které zmuchlali ubrousek tak, aby po otočení skleničky vzhůru nohama nevypadl. Skleničku s ubrouskem uchopili do ruky a ponořili do vody ve velké nádobě. Skleničku vkládali do velké nádoby kolmo. 

Když skleničku opět vytáhli z vody, zjistili, že je ubrousek suchý.

Proč to tak je?

Ve skleničce je vzduch. Jestliže ji ponoříme do vody dnem vzhůru, vzduch zůstává, protože nemá kam unikat. Má totiž menší hustotu než voda, proto zůstává pořád nad ní. I ubrousek zůstává pod vodní hladinou ve vzduchu. Proto je po vytažení sklenky z vody suchý.

A že si se všemi výzvami žáci poradili na jedničku, se můžete přesvědčit na video odkazech pod jednotlivými pokusy, které si můžete s dětmi také vyzkoušet sami doma.

Mgr. Simona Brudovská

Od letošního školního roku, mají žáci naší školy k dispozici novou odbornou učebnu přírodopisu. Učebna je vybavena interaktivní tabulí, spoustou nových pomůcek jako jsou binokulární mikroskopy, model oka, chrupu, ucha, kůže a dále také torzem lidského těla. Tyto modely lidských orgánů mají odnímatelné komponenty a žáci si je můžou kdykoliv rozložit, jednotlivé části si popsat a zjistit jejich funkci.

Ne všechny pomůcky ale dorazily ve složeném stavu, proto se žáci šesté třídy pustili do skládání sami. A proč zrovna šesťáci? Protože v obou případech se jednalo o pomůcky týkající se učiva přírodopisu tohoto ročníku. A tak díky zručnosti Toníka Trávníčka, Karolíny Bernáškové, Jaromíra Gregora, Matyáše Boháče a Mikuláše Ptaszeka nám přibyly dva složené modely rostlinné a živočišné buňky. Šesťáci si také jako první vyzkoušeli nové mikroskopy a pozorovali prvoky ze senného nálevu.

Pevně doufáme, že takto vybavená a specializovaná učebna vytvoří to správné vědátorské klima a zajistí žákům co nejpřirozenější výuku založenou na jejich osobní zkušenosti.

Mgr. Simona Brudovská

I v letošním školním roce žáci sedmého ročníku měli možnost, v hodině laboratorních prací v přírodopisu, asistovat u pitvy ryby.

O spolupráci jsme požádali žáka osmého ročníku, vášnivého rybáře Jindru Černého, zda by nám nevylovil rybu vhodnou k tomuto účelu.

V den pitvy Jindra dodal nádherného kapra obecného a jako bonus ještě malou plotici obecnou, za což mu velmi děkujeme.

A pitva mohla začít. Nejprve jsme si prohlédli vnější stavbu ryby a popsali ty části, které jsme znali z obrázku v učebnici. Poté vzala paní učitelka skalpel a nůžky a rozřízla spodní část břicha kapra, vyndala a oddělila od sebe vnitřní orgány a rozložila na připravený tác. Všechny orgány jsme si popsali. Zjistili jsme, že to je kapří samička, protože uvnitř těla měla ukrytá vajíčka tzv. jikry. Nejvíce nás zaujal plynový měchýř, který kapra ve vodě při pohybu nadnáší. A některé naše spolužačky neváhaly a aby se přesvědčily, že je opravdu uvnitř vzduch, tak jemně plynový měchýř propíchly pomocí preparační jehly.

Celý průběh akce nám zdokumentovala paní asistentka Iva Tlustá, za což ji také patří poděkování a my si tuto akci můžeme, kdykoliv na fotografiích připomenout.

Mgr. Simona Brudovská, asistentka Iva Tlustá a žáci sedmého ročníku.