|
V těsném sousedství kostela stál malý domek č. 291, který byl už v roce 1729 obecní školou a prvním učitelem byl Jiřík Mošner pocházející ze Třech studní (vůbec první zmínka o vyučování v Herálci je z roku 1662, kdy vydržoval jakýsi sedlák nekatolického učitele pro 6 hochů, ale ten měl býti ihned vypovězen. Pravděpodobně se vyučování konalo v domku na parcele, kde dnes stojí dům č. 290, neboť v původním domku se uchovalo přízvisko „Ve školce“. Při Josefínské školské reformě uznala komise budovu za nevhodnou a obec ji proto prodala. Po zavedení povinné školní docházky v českých zemích Marií Terezií v roce 1774 byla na náklad vrchnosti a za přispění obyvatelů obou Herálců postavena na obecním pozemku roku 1795 škola nová a v roce 1892 byla zvýšena o poschodí. Až do roku 1873 chodila mládež česko herálecká na vyučování do této školy. Poté byla povolena najatá místnost „ve stavení Josefa Filipího“ v Českém Herálci a upravena na učebnu, prvním vyučujícím byl J. Nermuť z Chrudimě. 13. července 1873 byla zahájena stavba školy v Českém Herálci a vyučování v ní započalo 13. září 1875 učitelem Antonínem Starým z Hrbové u Polné. Později byla ve škole na Moravě zřízena měšťanská škola (do té doby herálečtí navštěvovali měšťanskou školu ve Svratce) a v Českém Herálci 5 třídní obecná škola. S přibývajícím počtem dětí školou povinných staly se dále obě školy nevyhovující, zvláště když k heráleckým žákům přibyli žáci z Cikháje a Vortové. Okolnosti donutily národní výbor k žádosti o povolení ke stavbě školy nové a k té byl v roce 1975 položen základní kámen (v místech, kde před tím stávala tříkatrová parní pila). Za 4 roky, 1. září, přišli do ní první žáci. Moderní pavilónová škola se všemi předpoklady k dokonalé výuce, byla tehdy jednou z nejmodernějších škol v Jihomoravském kraji. Před školou je umístěna busta učitele národů Jana Amose Komenského, dílo (jedno z posledních) národního umělce sochaře Karla Lidického, hlineckého rodáka. Ke škole, jako samostatná budova, byla postavena škola mateřská, čímž je předškolní a školní výuka soustředěná v jedno místo, což má nesporné výhody. V blízkosti škol je sportovní areál TJ Sokol, sloužící škole i sportovně založené herálecké veřejnosti. Ze školních kronik: "Za jasného a teplého nedělního odpoledne, jaká bývají koncem léta, zaplnila prostranství před novou školní budovou většina heráleckých občanů, ale i řada hostí a občanů z bližšího i vzdáleného okolí, aby se podělili s heráleckými o jejich radost a zhlédli novou, krásnou školní budovu, kterou se tu podařilo postavit. Slavnost otevření herálecké školy měla tři části: úředně oficiální, prohlídku školy a besedu s pohoštěním. K úřednímu otevření nové školy v Herálci byli nadřízenými státními a stranickými orgány vysláni tito soudruzi: vedoucí odboru ministerstva školství pro základní devítileté školy dr. Mach a v čele delegací dalších orgánů vedoucí oddělení školství a vědy KV KSČ V. Štefl, vedoucí tajemník OV KSČ R. Hegenbart a předseda ONV F. Klement. Slavnost byla zahájena státní hymnou. Předseda místního národního výboru Josef Bureš přivítal herálecké občany i hosty a přednesl slavnostní projev. Žáci základní devítileté školy zazpívali několik národních písní. Po projevech úředních delegátů byl předsedovi národního výboru s. Josefu Burešovi udělen čestný odznak "Vzorný pracovník NV". Kulturní vložkou přispěl i herálecký chalupář L. Lakomý, člen brněnského divadla. Na závěr oficielní části oslavy byly předány odměny a čestná uznání pracovníkům provozoven národního výboru, nejlepším brigádníkům a dalším občanům, kteří se o stavbu zasloužili. Přestřižením pásky byla škola úředně otevřena. Celé shromáždění před školou se postupně vlévalo jako živá řeka do prostorných a sluncem prozářených chodeb školy a odtud do ostatních prostor, aby se podívalo na dílo, které tu pro herálecké děti vyrostlo z práce, dobré vůle, vytrvalosti a lásky obyvatel naší obce. Někteří zvědavě, jiní s hrdostí a opět jiní s tichou radostí, procházeli chodbami s vkusnou výtvarnou i květinovou výzdobou, plnými slunce a jasu, nahlíželi do tříd zářících novotou a světlostí, obdivovali se veliké školní jídelně s mramorovou přední stěnou a pěkným zařízením i prostorné školní kuchyni s moderním vybavením. Zájem diváků vzbuzovali i odborné učebny, sborovna a administrativní místnosti. Nejmenší návštěvníky zaujaly místnosti pro školní družinu, útulně zařízené dětským nábytkem a vybavené řadou zajímavých pomůcek a dětských hraček. Jen vysoká hala tělocvičny, která ještě čekala na dokončení, zůstala před zraky diváků uzavřena. Už nikdy asi nebude tato budova hostit najednou tolik lidí, kolik jich procházelo jejími prostorami v ono zářivé nedělní odpoledne počátkem září roku 1979. Po prohlídce školy bylo v kulturním domě připraveno pro herálecké i pro hosty pohoštění, které zajistil národní výbor a zařídily místní členky Českého svazu žen. Při občerstvení hrála dechovka místní osvětové besedy stejně jako před tím při odpolední slavnosti před školou. Po odchodu oficielních hostí nastala srdečná beseda s těmi, kteří se na stavbě školy ať tak či onak výrazněji podíleli. Toho večera jako by všichni přítomní tak trochu opustili ulitu svého vlastního já a byli si vzájemně blíže než jindy, protože je spojovala prostá a upřímná radost z toho, co se tu podařilo. Nová herálecká škola byla po dokončovacích pracích a všech přípravách slavnostně otevřena ve stanoveném termínu - v neděli 2. září 1979 ve 14 hodin. Motto pozvánky, kterou poslal národní výbor před otevřením všem heráleckým rodinám a ostatním pozvaným, bylo totožné s heslem, které je umístěno ve vstupní hale školy. Text pozvánky zněl: "Abychom zajistili dětem z Herálce a okolí co nejvhodnější prostředí k všeobecnému vzdělávání, postavili jsme jim v akci Z novou školu. Na otevření nové herálecké školy, které se koná dne 2. září 1979 ve 14 hodin, Vás srdečně zveme. |